Ulice je plná takových domů, řadových domečků. Směrem k silnici jednopodlažních se sedlovou střechou. Hřebeny, kopírující ulici, uskakují vždy o pár decimetrů podle jejího průběhu, silnice je dlážděná. Směrem do zahrady jakákoliv jednota mizí, každý z domů je trochu přistavěn, ověšen dřevníky apod., původními či novodobými, dá se říct, že to je poetické.

Současný majitel si dům původně vyhlédl pro svého otce, ale jak to v životě bývá, věci se vyvinuly jinak a nakonec se stěhoval on. Z tohoto důvodu bylo určitě dobře, že při výběru nemovitosti dal na své pocity: dům ho hned po vstupu dovnitř zaujal, cítil se v něm dobře, uvolněně. Měl i dobrou polohu – kousek od zastávky vlaku. „Do Prahy je to kousek, přitom má člověk přírodu na dosah,“ pochvaluje si.