Na počátku byl pozemek jako dlaň se vzrostlým ořešákem a s domečkem z vepřovicových cihel, nevhodným jak k bydlení, tak k rekonstrukci. Řešení bylo jediné – zbourat a na jeho místě postavit zbrusu nový. Na první pohled se zdálo,že na tak malý pozemek se pohodlný dům spolu s ořešákem nemůže vejít. Ale podařilo se.
Pro majitelku nemovitosti, architektku Evu Rybníčkovou, to byla výzva. „Dříve tady blízko byla cihelna a lidé si z vyřazených cihel stavěli takovéto domečky,“ vzpomíná. „Nějakou dobu jsme v něm bydleli, bylo to romantické, ale jen na čas. Je to krásné místo, ale vzhledem k tomu, že pozemek má pouhých 320 m2, bylo nalezení optimálního řešení celkem oříšek. Navíc tu jsou ještě omezující podmínky – chtěli jsme zachovat ořešák, který vytváří genius loci celé zahrady, a protože jsme s manželem přírodě nakloněni, chtěli jsme na domě zelenou střechu.“
Tento článek je pro členy klubu Můj dům.
Jste členem? Přihlásit se.
Opýtať sa & odpovedať