Střecha kopíruje profil ulice a „nekrade“ výhled do hluboké, rozlehlé krajiny pod nohama. Perfektně zasazená na příkře svažitý pozemek se z ulice tváří nenápadně, při pohledu ze zahrady však stavba pozvolna graduje do věže – reminiscence hradu, jenž se tyčí na vrcholu kopce. „Je pro mě důležité být maximálně pokorný k místu a co nejvíce splynout s okolím,“ říká autor projektu, architekt Jan Alex Řezáč.

Komplikovaný pozemek byl jedním z mála limitujících faktorů tvorby návrhu, byl však zároveň krásnou inspirací: „Je to výjimečný dům a stojím si za ním i při ohlédnutí zpět s odstupem několika let. Díky klientům jsem měl maximální svobodu. Vždy existují limity, ale v tomto případě jich bylo málo, mohl jsem tvořit co nejvíc sám za sebe,“ říká architekt Řezáč a pochvaluje si, že dům má stále co říci. Komunikuje se svým okolím i živým dějem rodiny, který ho naplňuje beze zbytku. Funkčnost každého prostoru je zcela využívána – nic není poddimenzováno a nic nechybí. Zkrátka, vše je akorát.