SERIÁL – V minulém díle seriálu jsme se již rozloučili, ale ještě mě napadlo jedno důležité téma, i když ne přímo stavební. Když jsme stavěli dům, už jsem tak trochu počítala s tím, že v něm nebudeme bydlet sami. Mohu říci, že můj manžel má se mnou opravdu velkou trpělivost, co se zvířat týče.
Od malička jsem žila na vesnici, a proto jsem zvyklá být v kontaktu se zvířectvem. Přístup mých rodičů byl však zcela praktický, doma jsme chovali jen užitečná zvířata. Pes hlídač domu, kočka chytá myši, prase je na maso, slepice na vajíčka, králíci a husy či kačeny také k jídlu. Když už jsem mohla dát nově přinesenému zvířátku jméno, tak jen tajně, protože zvířátka se jménem se nezabíjejí, ale nechávají se umřít stářím. Kolikrát jsem pak pašíka Vašíka či Pepu při zabijačce obrečela, ale za pár dní do chlívku přibyl další. Avšak viděla jsem i ty nepraktické stránky – hnůj, zápach, neposlušnost.
Tento článek je pro členy klubu Můj dům.
Jste členem? Přihlásit se.
Opýtať sa & odpovedať