Prvky, které plasticky vystupují z fasády domu či střechy, se na první pohled jeví jako půvabné zdobné detaily. Ve skutečnosti měly svůj praktický význam a mohou najít smysl i v moderní architektuře.
Vikýře, či většinou spíše jen malé vikýřky, po staletí půvabně členily střechy a sloužily jako prostředek k osvětlení a odvětrání půdy a k výlezu na střechu, a to především u velkých domů, kde k tomuto účelu nestačila okna ve štítě. Z romantických filmů si jistě každý pamatuje, jak tudy prchali ušlechtilí hrdinové, aby bránili čest krásných dívek, zachraňovali šlechtičny před padouchy a divoce šermovali se svými pronásledovateli na hřebeni střechy.
V různých historických obdobích se vyvinuly různé konstrukční typy – jednoduché trojúhelníkové (štítové), se sedlovou střechou, s valbovou či polovalbovou střechou, s pultovou střechou, trapézového tvaru (se šikmými bočními stěnami), barokní střechy krášlily vikýře zaoblené – tzv. volské oko a napoleonský klobouk.
Tento článek je pro členy klubu Můj dům.
Jste členem? Přihlásit se.
Opýtať sa & odpovedať